Úvodní strana » Články » Zemědělství sice stojí na rutině, ale zemědělci by v ní neměli nikdy ustrnout

Zemědělství sice stojí na rutině, ale zemědělci by v ní neměli nikdy ustrnout

Ing. Ivo Žďánský (60 let) působí jako hlavní zootechnik Statků České zemědělské univerzity. Kromě jiných středisek, má na starost středisko živočišné výroby Požáry, kam chodí na praxi i studenti oboru Veterinářství ze Střední lesnické školy Písky. Zeptali jsme se ho, jakou má zkušenost s mladými lidmi a jak vidí budoucnost práce v zemědělství.

Pavlína Havlová: Kterým studentům jsou Statky ČZU otevřené a jak jim slouží?

Ivo Žďánský: Především by měly sloužit studentům ČZU. Živočišná výroba je už jediným odvětvím, kam studenti ČZU, například zootechnici, chodí na praxi, především na farmu Ruda, kde je ubytování. Kromě toho k nám na farmu Požáry chodí i studenti oboru Veterinářství ze SLŠ Písky u Křivoklátu. Mají to k nám kolem lánské obory necelý kilometr.

Pro studenty tohoto oboru jsme dost významní, protože si u nás dokážou odbýt veterinární praxi se vším všudy. Dbáme během jejich praxe na to, aby pracovali se zvířaty a aby si všechno takzvaně osahali. Když jim suchou teorii podložíte praxí, tak je to k nezaplacení. Vyprávíte jim například o NK testu, a pak jim v praxi hned ukážete, jak se zjišťuje mastitida u krávy a oni si to hned sami vyzkouší, i za cenu, že je kráva pokope. Tím se jim znalosti značně prohloubí a vlastní zkušeností zafixují navěky.

Potkáváte se i s jinými studenty z jiných škol?

Potkávám se s nimi v rámci exkurze, nikoli praxe. Jezdí k nám třeba studenti ze SZeŠ Rakovník. Těm jako by chybělo soužití se zvířaty i schopnost zvládnout všechny úkony od ošetřovatelských až po technické.

Studenty se snažíme do práce se zvířaty vtáhnout, aby si všechno vyzkoušeli „in natura“, ovšem na studentech ze škol, kde praxi ve výše popsaném rozsahu nepoznají, vidíte, že nemají moc představu o tom, co zemědělství obnáší. Jsou bez zájmu a bez zápalu. Ale samozřejmě že také záleží i na zápalu samotného vedení školy a jejích kantorů. Jak nadšení jsou učitelé, tak nadšení jsou jejich studenti. Na studenty má obrovský vliv, jakým způsobem mají zemědělství pod kůží jejich kantoři.

Jak vzpomínáte na svou praxi Vy?

To mluvíme o době před 30 lety! Nás tehdy nechali učitelé leda tak zametat dvorek. Až když jsem nastoupil do zaměstnání, tak jsem teprve pochopil, že v zemědělství nejde jenom o péči o zvířata a krajinu, ale že tam jde hlavně o jednání s lidmi. Ovšem na to nás tehdy na vysoké ani střední škole bohužel nikdo nepřipravil.

Studoval jsem, a později i učil na SZeŠ Rakovník. Školní statek tehdy však nebyl v takové stagnaci, v jaké se nachází dnes. Dovolím si to takhle nazvat, protože mám srovnání například se školním statkem Poděbrady, se ŠS Jezerka u Kadaně nebo se ŠS Horšov, kde mají moderní technologie vč. dojicích robotů.

Mě například učili letití kádři, kteří kdysi dávno založili botanickou zahradu v Rakovníku – avšak třicet dalších let z toho pak dál žili a nikam se nic neposouvalo.

Jak se to stalo?

Myslím si, že na vině je vedení školy a pak taky malé zapálení kantorů, kteří uvízli v rutině. Zařídit praxi studentům, to je starost. Většina středních zemědělských škol má sice svoje spřízněné podniky, ale v nich musí být zootechnici ochotní riskovat, že se sem tam něco i nepovede nebo že se může stát úraz atp.

Není snadné do zemědělství lidi přitáhnout, natož je v něm udržet...

Ano, tohle je problém. Zemědělství nemá zase tak moc co lidem nabídnout. Nabízíme jim těžkou práci – a nabízíme jim ji každý den! Což v době, kdy se hovoří o čtyřdenním pracovním týdnu, není moc populární! Jde o práci, kdy jste každý den na dojírně, v zimě v létě, ve vedrech v mrazu. Máte revmatické klouby, oteklé ruce, mácháte se neustále ve vodě. Hrozí vám, že vás kráva přišlápne nebo kopne. Mladí dnes chtějí hlavně peníze a volno. A zrovna toho je v zemědělství nejméně.

Jediná možnost, jak si zemědělské podniky mohou své zaměstnance udržet, je nabídnout mladým lidem bydlení. Ze své zkušenosti vím, že před dvěma lety od nás odcházeli pracovníci z živočišné výroby do důchodu (mohli odejít ještě ve svých šedesáti letech) a řekli nám, že déle by to ani už nevydrželi! Práce v živočišné výrobě by podle mne měla být ohodnocená tak, aby z ní lidé mohli odcházet do důchodu dřív.

Jak vidíte práci v zemědělství do budoucna? Pomůže mu robotizace?

Podle mého názoru automaty a roboty lidskou práci se zvířaty nikdy nenahradí! Vždyť krávy musíte přehánět, inseminovat, rozhodovat o jejich stavu / zdraví, ošetřovat jim paznehty atd. Takže s robotizací pozor. Když máte dojicího robota a porouchá se vám, tak si na něm jen tak něco neopravíte! Nezbývá vám než zavolat odborný servis, který se nachází zpravidla několik set kilometrů od vás. A když se vám rozbije jediný robot v sekci, tak potřebujete, aby servis přijel do hodiny, ať je to ve dvě v noci nebo ve čtyři hodiny ráno! Nemůžete si dovolit krávu nenakrmit nebo ji nepodojit. Živočišná výroba stojí na pravidelných úkonech.

Robotizovaný provoz je daleko choulostivější. To, co jsme byli dřív zvyklí opravit si svépomocí, dnes už neopravíte, dokud k vám nepřijede technik.

Přesto zemědělské obory stále ke studiu mladé lidi přitahují...

Ano, ale já v praxi vidím, jak rychle pak následuje jejich vystřízlivění. Jde o to, že student jde na zemědělskou praxi, která však trvá jen pár hodin! Úplně něco jiného je, když nastoupí do reálného pracovního procesu a pochopí, že v zemědělství soustavné práci nikdy neuteče.

Zůstávají absolventi zemědělských oborů v oboru?

Tady narážíme na „problém“ v uvozovkách. Totiž na to, že absolventi odborné technické školy – například typu zemědělství – jsou velice univerzální! Absolventi vysoké, ale i střední zemědělské školy nachází uplatnění v širokém spektru zaměstnání. Jsou opravdu univerzální, narozdíl od absolventů gymnázia například.

Jak vidíte předávání praktických zkušeností starší generace té mladší?

Jako velmi problematické! A to proto, že starší a zkušení pracovníci jsou v zajetí určité rutiny. Pamatuji si, že i já sám, když jsem chtěl v provozu leccos změnit, tak jsem většinou slyšel stejnou odpověď: „Tady se to takhle dělalo celá léta, tak to nebudeme dělat jinak!“ Jde o to, že starší praktici mladým nevěří. Což dlužno uvést, že to není vždy neoprávněné.

Spousta mladých dnes přijde do provozu a hledá nejdřív benefity, a až pak se ptá po práci. Ale předávání zkušeností je problematické i proto, že se dnes všechno hodně posouvá, mám na mysli nové technologie a robotizaci. Takže ten, kdo býval vynikajícím traktoristou nebo dojičem, najednou nic „neumí“, protože nejmodernější vybavení si už sám neumí opravit, a tak je z toho chudák vedle. Starším už technologické vymoženosti dávají hodně zabrat, zatímco mladí mají nové technologie v malíčku odjakživa. Obecně si myslím, že v zemědělské praxi je taková stagnace proto, že starší lidé nejsou moc ochotní se učit novým věcem a dívají se na novinky skepticky.

Přeškolení a proškolování nepomůže?

Moje zkušenost je taková, že školení si musíte umět dobře vybrat! Někdy se vám stane, že přijedete na školení a nic si z něj neodnesete, takže já už vím, že pojedu na školení, kde přednáší ten a ten, protože odtamtud si něco přivezu. Chápu, že pokud někdo narazil třikrát za sebou na uspávače hadů v roli přednášejícího, tak že ho další školení odrazuje.

Záleží na ochotě každého člověka, jestli se chce o něco snažit a něco pořád dělat... Jakmile ustrnete, tak už jen stagnujete...

Chybí podle Vás něco v nabídce studijních oborů, ať už na střední nebo vysoké škole?

Nabídka studijních oborů je široká až až! Za mého mládí byly na Agronomické fakultě dva základní obory. Dnes jich tam je několik desítek! Otázka zní, zda všichni absolventi všech těchto oborů dokážou najít uplatnění? Jako by široká nabídka oborů neodrážela potřebu společnosti. Mám dojem, že víc odráží a vyjadřuje zájem a poptávku samotných studentů, nikoliv potřebu podniků...

Nemělo by to být naopak?

To by mělo! Ale obávám se, že ani vysoké, ani střední školy už vůbec nejsou v sepětí se zemědělskými podniky. Neznám nikoho, kdo by se ptal, jaké potřeby máme jako zemědělský podnik. Například máme akutní potřebu klasických ošetřovatelů, dojiček, krmičů... Jsou obory, které pomalu „umírají“, zatímco absolventi dobře znějících oborů jsou nešťastní, že se pět let specializovali na něco, o čem zjistí, že se uplatní sotva na čtyřech místech v celé republice.

***

Pro potřeby výuky má ČZU tři farmy = organizační složky. Na farmě Ruda je stádo holštýnského skotu o 550 kusů skotu, na farmě Požáry chovají kolem 190 krav jerseyského skotu a na farmě v Novém Strašecí jsou jalovice holštýnského skotu. Na farmě Amálie chová ČZU původní české plemeno – české červinky a Institut tropického zemědělství má chov lam guanako a antilop losích v Lánech. Dále disponuje ČZU demonstrační stájí v Ploskově, kde se provádějí pokusy výkrmnosti jatečné hodnoty prasat, a dvěma stájemi přímo u univerzity v Suchdole (Brandejsův statek s koňmi a demonstrační farma za Fakultou životního prostředí).

***

Připravila: Pavlína Havlová

Aktuality

Projekt je realizován s finanční podporou
Ministerstva zemědělství.