Na hodinu přírodopisu do Netluk

„Jakmile k nám do školy dorazí pozvánka na tuto akci, okamžitě se přihlásíme,“ s radostí mi sdělovala paní učitelka ze ZŠ Květnového vítězství na Praze 4, která na farmu do Netluk přivedla děti ze čtvrté třídy. „Učím přírodopis, takže sem jezdím vždy obrok. S kolegyněmi si říkáme, které akce stojí za to navštívit, a toto je jedna z těch, které nechceme vynechat. Mají to zde pro děti moc hezky připravené,“ říkala mi paní učitelka, která hned poté zamířila za koordinátorem vzdělávacího programu Tomášem Brýlem, aby mu předala výkresy na téma život na statku, které děti u příležitosti návštěvy vzdělávacího programu namalovaly. „Letos pro vás máme jiný dárek než předloni. Letos pro vás děti namalovaly takovéto nástěnné kalendáře,“ listovala krásnými dětskými výtvory paní učitelka.

Dětí se poté ujali lektoři a ve výukové místnosti jim představili plodiny, které slouží k výrobě krmiv i potravin a co obnáší péče o hospodářská zvířata. Děti se pak vydaly na prohlídku farmy s tím, že se do výukové místnosti opět vrátí a vyplní tajenku, do které budou potřebovat slova, která pro ně možná budou nová, během výkladu je ale uslyší několikrát, takže si je jistě dobře zapamatují.

Areálem farmy procházely děti více než hodinu a lektoři, kteří velmi dbali o jejich bezpečí, se je snažili zabavit nejenom poutavým výkladem, ale také praktickými činnostmi. „Děti, pamatujete se na přihrnovacího robota, který byl v první stáji?“ ptal se jich jejich průvodce. Děti se rozhlížely po stáji, jestli i v ní nebude stejný robot, ale nic neviděly. „Tak tady je místo něj něco jiného! Vidíte ty lopaty? Ty tady čekají na vás! Můžete si je půjčit a zkusit si, jak vypadala práce v zemědělství v době, kdy nebyli roboti,“ vybídl děti lektor, aby si děti zkusily přihrnovat krmení. Byla z toho brzy samozřejmě velká mela a legrace. Pobavilo mě, že nejvíc se malí kluci báli toho, že by mohli lopatu zlomit (což tedy ale v jejich případě opravdu nehrozilo). Děti měly velkou radost i z další manuální aktivity – krmení telat startérem (krmná směs pro telata).

Dále si děti prohlédly několik stájí, viděly rozdíl mezi krávou před porodem, dojnicí i jalovicí, chvíli pozorovaly plemenného býka, pohladily si telátka, prohlédly si dojírnu a navštívily stáj se selaty, která si hrála s míčem. Měly možnost vidět plemena skotu a prasat zařazených do Národního programu genetických zdrojů, chovaných na farmě v Netlukách – české červinky, českého strakatého skotu a přeštického černostrakatého prasete. Vrátily se do výukové místnosti, vyplnily tajenku, obdržely za svou snahu výukové materiály a drobné dárky a vyrazily zpátky na autobus. Paní učitelky při loučení slíbily, že se těší za dva roky zase na viděnou.

„Viděla jste, jak si to ty děti užily?“ zeptal se mne Tomáš Brýl. „Byly by tu bývaly vydržely chodit ještě i další hodinu!“ usmíval se nad vydařeným dopolednem koordinátor. A měl pravdu. Ze statku se nechtělo ani mně.  

***

Děkujeme lektorům VÚŽV za jejich čas a obětavou práci, jmenovitě: Aleně Výborné, Davidu Procházkovi, Ivaně Knížkové, Elišce Nejedlé, Michaele Krejčové, Josefu Knížkovi, Martině Kočí – a Tomáši Brýlovi za organizaci.

***

Připravila: Pavlína Havlová

Foto: Tomáš Brýl