Úvodní strana » Články » Kozy jako součást výuky? Proč ne!

Kozy jako součást výuky? Proč ne!

V Karlovarském kraji v obci Kyselka se děti vzdělávají netradičním způsobem. Zatímco ve většině škol chodí děti do družiny, kde hrají počítačové hry, tady se chodí „na farmu“. A počítač? Ten tu nikomu neschází.

Na školním pozemku pod školou, jejíž budova byla vystavěna za let Heinricha von Mattoni, se pase stádo holandských zakrslých koz. Jde o malé přítulné kozy s jemnou srstí, jakou mají třeba kočky nebo králíci. Děti daly kozám jména, umí jim poklidit i je nakrmit. Pozemek bývalého sadu, který byl dřív zarostlý kopřivami a který vypásalo jen stádo ovcí, se škola rozhodla za pomoci dotace MŽP revitalizovat. Děti se během pracovního vyučování, výtvarné výchovy, přírodopisu, českého jazyka nebo matematiky mnoho naučily. Klestí zmizelo, přibyly ptačí budky, děti si zde samy za pomoci nářadí zhotovily vyvýšené záhony, na nichž se budou učit pěstovat zeleninu. Teď na podzim sklízí ze sadu ovoce. Švestky a jablka suší v sušičce, sušené ovoce se děti chystají prodávat na vánočních trzích.

Zatímco kluci skládají dřevo, holky si dají deku na palety a kreslí – a kozy pobíhají kolem a chodí za dětmi jako psi. „Naše kůzlata jsou tak trochu „praštěná“. Někdy se jim podaří překonat zábranu a vlezou do přírodního jezírka, které jsme tu zbudovali. Nepřitahuje je voda, ale lístky z jabloní plující na hladině, za kterými se rády honí, ale jen málokdy je dohoní,“ líčila mi obětavá paní učitelka přírodopisu podívanou, o kterou tu mají díky kozám postaráno. „Jsem moc ráda, že projekt podpořilo Ministerstvo životního prostředí a my jsme mohli dětem tenhle prostor zpřístupnit. Chodí sem moc rády. Některé z nich nikdy živé zvíře ani neviděly, víte. A musím říct, že zatím úplně všichni, holky i kluci, tady pracují rádi. Ostatně, všechno co tady vidíte by bez jejich přičinění nebylo,“ chválila děti paní učitelka.

Kromě koz sem děti chodí za králíky, kteří bydlí v pečlivě udržované králíkárně. „Ukážu vám, jak se tu učíme základy genetiky. Třeba tady, podívejte. Tohle jsou sourozenci – přitom jeden králík má dlouhou srst a druhý je hladkosrstý. Tady mají tátu a tady mámu,“ otevírala mi paní učitelka jednotlivé kotce. Než je stihla zase pozavírat, během vteřiny byl plavným skokem u králíků nejmenší kozlík a už si pochutnával na jejich granulích!

Na školní farmě v Kyselce se mohou děti potkat třeba i s užovkou stromovou nebo s ježky. K dispozici mají také krásnou venkovní učebnu (velikou pergolu), kde probíhá klasická výuka a kde se teď v sychravějším počasí mohou přikrýt dekami. Škola má plány i do budoucna. Na jaře chtějí pokračovat v budování skalky, v obnově ovocného sadu a v budování dalších zázemí pro venkovní výuku. „Jen aby sem děti vůbec mohly chodit,“ nešťastně krčila rameny nad posledními korona virovými nařízeními paní učitelka Markéta Staňková.

Zájmovou činnost dětí na této škole jsme podpořili dodáním výukových materiálů z projektu Zemědělství žije!IMG_20201007_151433.jpg

Aktuality

  • Zemědělství žije! i v Praze

    Prosinec byl pro nás ve znamení besed na základních školách v Praze. Navštívili jsme Základní školu Korunovační na Letné a Základní a mateřskou školu Jaroslava Seiferta na Žižkově. Povídání a poznávací soutěže doprovázela vánoční atmosféra a mnoho smíchu. Těšíme se na další setkání.

  • „Nestačí jen smysluplně naplánovat a napsat kurikulum,“ říká garantka zemědělských oborů SŠ

    Se Zdeňkou Szebestovou z Národního pedagogického institutu ČR a expertním členem pracovní skupiny tohoto projektu jsme hovořily o návrzích a vizích inovace oborové soustavy v zemědělství pro střední školy. Jednou z vizí je zvýšení kvality vzdělávání prostřednictvím rozvoje spolupráce škol a firem. Například, že by zemědělci na sebe vzali část zodpovědnosti za vzdělávání třeba prostřednictvím poskytování většího rozsahu kvalitních praxí pro žáky zemědělských oborů. Do budoucna by tak škola nemusela být jediným vzdělávacím subjektem, ale – s patřičným zázemím – by vzdělávání mohlo být přeneseno, častěji, než je tomu nyní, do praxe, a naopak odborníci z praxe by mohli učit na školách. K zavedení změn je však zapotřebí konsenzu mnoha aktérů. Jak zařídit, aby s výsledkem byli spokojeni zaměstnavatelé, školy a konečně i žáci? Proč je důležité nastavit oborovou soustavu tak, aby byla prostupná, flexibilní a umožňovala celoživotní vzdělávání? „Do budoucna se budeme muset celoživotně vzdělávat

Projekt je realizován s finanční podporou
Ministerstva zemědělství.