Úvodní strana » Články » Hospodaří na farmě se schwarzenberskou tradicí a mají tři následovníky. Představujeme vám Slavíkovi

Hospodaří na farmě se schwarzenberskou tradicí a mají tři následovníky. Představujeme vám Slavíkovi

Když jsem se rozhodla vést rozhovor s rodiči Michala Slavíka, žáka sedmé třídy základní školy, který získal první místo v soutěži Mladý zemědělec, měla jsem různá očekávání. Nevěděla jsem o Michalovi víc, než že bydlí kousek od Nového Strašecí. Třeba to bude kluk, co chodí rád se psem po vsi, říkala jsem si. Možná budou chovat králíky... A možná budou mít i nějaké malé pole za domem, spřádala jsem mohutně své představy. To, co mě čekalo ve skutečnosti, však předčilo veškerá má očekávání. Jsem moc ráda, že vás mohu seznámit s rodinou, která zemědělství považuje za ten nejlepší životní styl. Vítejte Na Hájích, na statku s tradicí knížete Schwarzenberga.

„Do první republiky bylo tohle všechno, co vidíte, jeden statek,“ vítá mne Michalův tatínek Milan Slavík. „Moji předci sem přišli z jižních Čech, kde působili jako hajní ve službách knížete Schwarzenbergera, jemuž tady patřil Mšecký zámek a celá enkláva zdejších rybníků. Dostali od knížete možnost přednostního odkupu části tohoto statku. Za první republiky se statek rozdělil a měl čtyři hospodáře. Když bylo mému dědovi patnáct let, tak přišla padesátá léta a naše rodina o statek přišla. Zpátky se nám vrátil v restituci, to už bylo dědovi šedesát,“ rekapituluje rodinnou historii Milan.

„Když jsem farmu převzal v roce 2003, tak měla 120 ha, teď jsme zhruba na 250 ha, což je na jednu rodinu co do starostí tak akorát. Mám radost, že jsme se někam posunuli a že máme techniku. A když se podívám na naše děti a vidím, jak je to tady s námi baví, tak cítím, že se to povedlo a moje práce mi dává smysl. Máme následovníky. Kluky jsme do ničeho netlačili. Ale vyrostli tady a chtějí v té tradici pokračovat, což nás jako rodiče těší. Před osmi lety jsme přikoupili další část statku a nechali jsme opravit střechu. A kompletně jsme opravili stodolu, která je tady za vámi,“ vypočítává Milan počiny z poslední doby.

„Tady práce nikdy nekončí, to je na několik generací. Na jedné straně skončíte a na druhé můžete začít,“ směje se Michalova maminka Eva Slavíková a já pomalu pronikám do toho, že s Milanem se potkali během studií na ČZU. Ona je zootechnička pocházející z Krkonoš, on je agronom původem odtud. A Michal je nejmladší z jejich tří synů.

„Náš prostřední syn se dostal do Rakovníka na zemědělku a nejstarší syn, ten má několik vizí. Chtěl by být veterinářem, protože přece jenom tu máme na 70 kusů hovězího skotu a veterináři v tomto kraji stárnou a noví nejsou. Také si pohrává s myšlenkou, že by chtěl prodávat komodity ze dvora, udělat jatka, prodávat olej, mouku, špaldu, semena,“ popisuje budoucí rodinné plány Eva.

„Jsme poměrně dobře potravinově soběstační. Jak vidíte, pěstujeme a chováme všechno možné. Meleme si svoji mouku a z ní si všechno upečeme, z nadojeného mléka jsme schopní si vyrobit sýry, jogurty atp. Naši kluci ví, odkud se potraviny berou a že jsou bezpečné. Proto se mi moc líbilo, že někoho napadlo uspořádat soutěž Mladý zemědělec. Na základní škole jsou sice nějaké biologické olympiády, ale to je úplně něco jiného. Tahle soutěž má přidanou hodnotu v tom, že se týká obživy a potravin, a to je důležité. Je potřeba o zemědělství víc mluvit a šířit osvětu o něm. Spousta lidí má tento obor za práci s hnojem a s vidlemi, přitom je to díky moderním technologiím přesně naopak,“ říká Eva.

Samozřejmě, že od malička mají kluci každý své povinnosti, bez toho by to nešlo. Ten sbírá vajíčka, ten krmí psy, ten krmí králíky, a tak pořád dokola jen v jiném pořadí. A co na statku baví Michala nejvíc? „Nejvíc mě baví práce s technikou. Rád pracuju s manipulátorem nebo svážím balíky z pole. Zítra například pojedu cambridgeovat, to je válcování traktorem,“ říká Michal. Znalosti do soutěže Mladý zemědělec bral víc z praxe než ze školy. Má podobně založené spolužáky? „Možná tak jeden by se ve třídě našel,“ odpovídá mi váhavě a se smíchem dodává: „To víte, u nás je to trochu jiné. Já místo abych chodil do školky, tak jsem jezdil s tátou traktorem!“

Eva Slavíková pracuje jako učitelka přírodopisu a chemie na blízké základní škole. „Snažím se to, co tady na farmě děláme a umíme ukázat i dětem ve škole. Někdy je přivedu k nám, aby si mohly udělat představu, jak to v zemědělství chodí. V minulosti jsem vedla i farmářský kroužek. To děti přišly, namlely si mouku, já donesla mléko od krávy, děti šly sebrat vajíčka a udělali jsme těsto a z něj palačinky. Ze zkušenosti musím říct, že velmi záleží na učiteli, co dětem předá. Třeba pro mě je díky našemu statku velmi jednoduché spojit dětem přírodopis s praxí. Je však málo dětí, které o to i tak mají zájem. Dnes to už na vesnici není tak jako dřív, že by děti lítaly po venku,“ říká s povzdechem Eva.

Práce na farmě její děti baví hlavně proto, že to je práce s technikou. Není to už nutně dřina rukama, jak to bývalo dřív. „Dnes je práce v zemědělství mnohem jednodušší a efektivnější. Nejstarší syn už má řidičák, takže letos už mohl vozit techniku po silnici, zatímco mladší kluci mohli řádit na polích. Byla radost žně sledovat. Každý z kluků měl při žních vlastní funkci – Míša byl hlavní skladník ve stodole. Z návěsu musel přihrnovat obilí, aby se do stodoly všechno zrno dobře vešlo,“ popisuje mi provoz během žní Eva.

„Nemáme žádné zaměstnance, ale dá se to zvládnout. Když například na podzim vybíráme ručně brambory, tak si musíme sehnat lidi, což je samozřejmě problém. Ale loni přišlo dost mladých lidí i kamarádů našich kluků včetně rodičů. Snažíme se, aby sběr brambor byla společenská událost. Začínáme se sběrem ráno, pak uděláme svačinu, něco se opeče, máme buchty... Aby mladí viděli, že práce na venkově může být také příjemná. Vyfasují pak pytel brambor a napřesrok přijdou rádi zas,“ líčí Eva.

„Víte, zemědělství a život na statku není pro každého. Je to svým způsobem životní styl. Třeba teď je krásné počasí, sucho, neprší. Ale období od podzimu do jara už tak idylické není. Je pošmourno, nosíte holínky, které máte pořád zašpiněné. To je pak náročné. Prostě jako v každém zaměstnání – nic není černo-bílé. Dřív bývaly zimy, kdy mrzlo. Ale teď v zimě zem ani nepromrzne, takže se ke kravám brodíte s krmením bahnem. Záleží i na tom, jaké je roční období. Třeba jaro je náročné v tom, že se telí. Takže to pořád lítáme sem a tam a sledujeme krávy. Nejlepší je, když ráno přijdeme a kráva je otelená, tele stojí a pije. Někdy je ale problém, tele nepije, musíme mu pomoct. Letos máme na pětadvacet telat. Býčky si necháme, vykrmíme, některé porazíme v rámci domácí porážky a zbytek prodáme na jatka. Nějaké jalovičky si necháme, zbytek prodáme,“ popisuje Eva.

„Teď jsou žně, tak je to hektičtější. Když všechno klape, tak je to dobré. Ale když přijde nějaká závada, tak máte hned nervy v kýblu. Čekáte na náhradní díly, sledujete počasí, peníze v tu chvíli nemáte, protože ty vám leží na poli... Náročné je to i po žních, protože bezprostředně po nich se zakládají porosty na příští rok, což je další stres: aby byla vláha, ale zase jí nesmí mít až moc, aby vám všechno hned nezlikvidovaly myši, slimáci a brouci...,“ doplňuje Janu Milan.

Krávy se na farmě Slavíkových celoročně pasou venku. Udržují tak zdejší krajinu. „Teď už krávy přikrmujeme, protože je sušší období a tráva je sežraná. Kdyby tu nebyly, tak by tu dnes byla neprostupná džungle zarostlá šípky. Chov skotu je samozřejmě náročnější na manipulaci nebo na starost o krmivovou základnu, ale dětem se třeba líbilo jezdit s námi na dražby, protože chováme i plemenné býky,“ vysvětluje mi Eva, proč upustili od prvotního záměru chovat ovce.

Dokáže něco Slavíkovým tento způsob života pořádně znepříjemnit? „Určitě počasí! Letos nám plodiny pomrzly v květu, což bylo na výnosech znát. Báli jsme se, jak to dopadne. Máme plodiny sice pojištěné – ale když si uvědomíte, kolik času na poli strávíte, kolik se tam najezdíte, tak pak je psychicky velmi náročné unést, že byste o to všechno kvůli krupobití měli v jedné minutě přijít,“ říká Milan. „Před deseti lety se nám stalo, že jsme přišli o pětadevadesát procent řepky,“ vzpomíná a dodává: „Potrápit nás dokáže samozřejmě i sucho, takže se snažíme pěstovat odolnější – osinaté – odrůdy pšenice.“

„V zemědělství se musíte pořád vzdělávat. Pořád sledujete, jaké jsou nové druhy pšenice. Velmi nás zaujaly červené a černé odrůdy pšenice, které bychom do budoucna rádi zkusili pěstovat,“ navazuje na Milana Eva. „Moc nerozumím debatě, která razí teorii, že pšenice je špatná, protože obsahuje lepek. Špalda má lepku mnohem víc, ale lidé věří, že je »lepší«. Lidé si už neuvědomují, že bez pšenice bychom umřeli hlady. A stejně tak bychom umřeli hlady, kdyby nebylo průmyslových hnojiv. Vždyť jen díky nim není na světě hladomor. Vidíme to i my tady u nás – jen těžko bychom dokázali hnojem od našich krav pohnojit všechna naše pole,“ vysvětluje.

Hospodářský dvůr, na němž Slavíkovi hospodaří a jehož tradice sahá do dávné historie, měl prý původně sloužit k tomu, aby se na něm produkovaly potraviny pro zámek ve Mšeci. „Existuje dokonce legenda, že ze zámku vede tajná chodba až sem k nám do stodoly. A že ji vybudovali proto, aby panstvo mohlo narychlo uprchnout v případě ohrožení. Můj děda vyprávěl, že když orali s koňmi, tak že se kus půdy v poli propadl a on tehdy viděl kus klenby. Prý ta chodba má být tak velká, aby jí mohl projet vůz tažený koněm,“ seznamuje mne s tajemným pozadím zdejšího statku Milan a já se pomalu zvedám k odchodu.

Dobře se mi vyprávění Slavíkových poslouchalo. Jejich třem následovníkům přeji šťastnou volbu povolání a hodně štěstí v budoucí práci na tomto kouzelném místě!

***

Slavíkovi obhospodařují cca 20 ha máku, 20–25 ha hrachu, 50–70 ha řepky, 120–140 ha pšenice ozimé a na krmivo cca 20 ha vojtěšek a travních porostů, 4–5 ha ovsa a 2–3 ha ječmene jarního na krmení. S odbytem problém nemají. Veškerou úrodu skladují v nově zrekonstruované stodole, z níž své produkty prodávají napřímo dvěma předem nasmlouvaným obchodníkům. Chovají na 70 kusů skotu a další drobné hospodářské zvířectvo.

Připravila: Pavlína Havlová

Aktuality

Projekt je realizován s finanční podporou
Ministerstva zemědělství.