Úvodní strana » Články » Absence zemědělské ekologické praxe v zemědělství

Absence zemědělské ekologické praxe v zemědělství

Farmářem se člověk nestává pouhým absolutoriem VŠ studia zemědělského směru, myslí si Jiří Prachař, ředitel Farmářské školy. Absence zemědělské ekologické praxe na našich zemědělských středních i vysokých školách ho přivedla k nápadu založit školu, kde se studenti právě praxí naučí ekologickému zemědělství. Na jeho vyšší odborné škole, o níž mluví jako o škole „bez budovy“, se i teorie vyučuje převážně v terénu a studenti tak mají spoustu příležitostí seznámit se s realitou zemědělského povolání.

Jiří Prachař se při studiu léčebné pedagogiky a sociální terapie dostal jako lektor nejprve k sociálnímu zemědělství. Díky této zkušenosti v něm uzrálo rozhodnutí věnovat se zemědělství do větší hloubky. „Já jsem měl od začátku jasno v tom, že chci dělat ekologické zemědělství. Hledal jsem proto cestu, kde a jak bych mohl přijít k těmto dovednostem, a zjistil jsem, že v Čechách to jde velmi těžko. Člověk si najde farmu, na které se i něco naučí, ale pak zjistí, že valná většina znalostí našich farmářů stejně pochází ze zahraničí,“ říká Jiří Prachař.

Je samozřejmě také možné studovat zemědělství na vysoké škole, jenomže tam člověk narazí na nedostatečnou zemědělskou, natož ekologickou, praxi. Zatímco teorii musíte zvládnout velmi dopodrobna, k praxi se během studia téměř nedostanete. Jiří Prachař proto odešel do zahraničí, a tam na různých farmách pobýval sedm let. „Ekologické zemědělství jsem studoval i na německé univerzitě v Kasselu, následně jsem čtyři roky působil jako vedoucí semináře vzdělávání v ekologickém a biodynamickém zemědělství. A právě tady jsem spatřil model, který považuji za velmi funkční. Mladí lidé se tam učí přímo na farmách od zkušených farmářů všech specializací,“ vysvětluje Prachař.

Škola bez budovy, zato s důkladnou praxí

„Pokud chceme, aby u nás měli mladí lidé k zemědělství přístup, a pokud říkáme, že chceme mít víc půdních ploch v režimu ekologického zemědělství, tak pak tady také musí být nějaká instituce, která mladým lidem poskytne praktické znalosti a dovednosti z oboru ekologického zemědělství,“ přemýšlí o současném stavu našeho vzdělávacího systému Jiří Prachař.

„Nestačí čekat, že nám zemědělci spadnou z nebe a začnou z ničeho nic hospodařit ekologicky. Nestane se to samo sebou, ani nařízením shora (od státu). Musíme sami my zemědělci přijít s možností, jak mladým lidem otevřít cestu k ekologickému zemědělství. Proto jsme v roce 2021 při neziskové společnosti AMPI (Asociace místních potravinových iniciativ) založili Farmářskou školu, na níž je možné od září 2023 studovat tříletý pomaturitní obor Ekologické zemědělství,“ říká Jiří Prachař.

Na konceptu Farmářské školy pracoval dva roky. „Nejtěžší bylo sehnat na takový projekt peníze. Ty jsem si sehnal na základě svých pracovních kontaktů a zkušeností s restrukturalizací vzdělávání v Německu. Naše škola je školou bez budovy, protože hlavní důraz klademe na praxi studentů přímo na našich vzdělávacích farmách v ČR i na Slovensku,“ uvádí Jiří Prachař.

Jak dlouhá praxe má v zemědělském vzdělávání smysl?

Na začátku tohoto ojedinělého projektu bylo mnoho otázek. Podaří se sehnat dostatek odborníků, kteří budou garantovat výuku? Budou mít farmáři vůbec zájem o vzdělávání mladých lidí? A bude o studium založené na praxi zájem ze strany studentů?

„Farmáři v Čechách jsou totiž zvyklí, že studenti ze střední školy, kteří se k nim dostanou maximálně na měsíc, jednak nic neumí, a jednak ani nejsou motivovaní k práci v zemědělství. Když jsem jim ale vysvětlil, že naše praxe by trvala minimálně po celou sezónu (ideálně rok), tak na to začali slyšet. Říkali, že tak jim to dává smysl. Že sice do člověka, který u nich bude delší dobu, musí něco investovat, ale jakmile si ho zaučí, tak je možné, že u nich pak třeba i zůstane. Na německých farmách je proto vzdělávání vymyšlené tak, že praxe je vždy roční a farmy si tak vychovávají své následníky,“ vysvětluje Jiří Prachař.

Farmou zapojenou do vzdělávání projde hodně mladých lidí, kteří si pak mezi sebou řeknou, co se kde mohou naučit, a tyto farmy pak o mladé lidi nouzi nemají. I přes nesnadný začátek se ukázalo, že čeští a slovenští ekologičtí zemědělci mají zájem předávat své zkušenosti mladým. „Nyní spolupracujeme již s padesáti farmami! První rok měla Farmářská škola 25 studentů, druhým rokem už jsme studenty museli odmítat a třetím rokem to samé. Letos otevíráme VOŠ a máme dokonce přes padesát zájemců,“ rekapituluje poslední tři roky Jiří Prachař.

Malé farmy – vstupní brána do zemědělství

Podle Jiřího Prachaře je důležité uvědomit si roli, jakou ve vzdělávání mladých lidí mohou hrát malé, strukturované nebo rodinné farmy. „Máme zkušenost, že studenti v prvním ročníku chtějí chodit na praxi na malé farmy. Proč? Protože právě na nich dokážou dobře uchopit celý provoz od začátku až do konce. Mohou si osahat všechno od rostlinné výroby přes živočišnou až po pěstování zeleniny. Na malých farmách studenti pochopí, jak mnohostranné zemědělství skutečně může být. Profilují se až později, podle toho, co je doopravdy baví. Až pak odchází na velké farmy, kde se učí konkrétní specializaci,“ říká Jiří Prachař.

Stejnou roli by měly plnit i školní statky při středních zemědělských školách. Jejich hlavní problém podle Jiřího Prachaře však je, že často vůbec nereflektují realitu v zemědělství. „Nejde o to, aby se studenti dostali na perfektní statek. Potřebují se ale dostat na statek, kde vidí reálné problémy,“ vysvětluje.

Vidět na vlastní oči, s čím se farmář potýká

Na Farmářské škole student během jednoho roku navštíví provozy až patnácti farem. „K teorii se setkáváme jednou za měsíc na tři dny, pokaždé na jiné farmě. Za rok máme těchto třídenních seminářů dvanáct. V rámci těchto seminářů pravidelně absolvujeme exkurze na blízké farmy – když jsme například u hranic s Německem, tak se zajedeme podívat na dvě farmy do Německa; když jsme u hranic s Rakouskem, tak jedeme tam...“ říká zakladatel Farmářské školy. Studenti si díky exkurzím odnáší i spoustu důležitých kontaktů, které mohou v budoucnu využít.

Problém zemědělského vzdělávání u nás je právě v tom konceptu!

Na Farmářské škole vyučuje celá řada akademiků – ekologických zemědělců, kteří navázání spolupráce kvitovali. Někteří z nich, například Ing. Jiří Urban nebo Ing. Jaroslav Záhora, jsou skutečnými pilíři při výuce na Farmářské škole. „Nemůžu říct, že bychom zakládali něco »nového«,“ míní Jiří Prachař, „naopak jsme díky otevřenosti mnoha odborníků mohli navázat a pokračovat v tom, čemu se zde ekologičtí zemědělci věnují už roky.“

Proč tedy nejsou právě tito odborníci onou branou do zemědělství? „Protože problém je právě v tom konceptu! Když se chcete stát zemědělcem, tak pro vás není studium zemědělského oboru na vysoké škole vlastně nejvhodnější. Je vhodné, pokud se chcete stát vědcem, zabývat se zemědělskou teorií velmi dopodrobna a posouvat ji dál. Ale pokud chcete mířit do zemědělské praxe, tak je pro vás ideálním modelem studium vyšší odborné školy.

Je škoda, že náš stát si tohle moc neuvědomuje a nijak tuto cestu nepodporuje. Já to považuju za geniální model pro lidi, kteří se chtějí věnovat řemeslu nebo jinému praktickému zaměření. Dřív se lidé učili řemeslu od svých patnácti let. To už ale dnes není udržitelné, protože spousta mladých lidí v tomto věku vůbec neví, co chtějí dělat, a potřebují delší dobu na to zorientovat se v tom, jaké si chtějí vybrat povolání. V Německu se student tesařem stává také až po maturitě,“ vysvětluje Jiří Prachař, v čem vidí smysl vyššího odborného vzdělávání v zemědělství u nás.

Kolik mladých lidí chce opravdu změnit klima tím, že půjdou pracovat do zemědělství?

Založení Farmářské školy podle slov jejího zakladatele uspíšila i koronavirová pandemie. „Lidé si zase začali cenit přírody. Vyjeli na chalupy a uvolnili se. Teď ale spousta mladých lidí vnímá to, co se děje v zemědělství, jsou mnohem víc ovlivněni klimatickou krizí a globálním oteplováním, než jsme byli my ještě před pár lety,“ myslí si.

Protestovat za klima je dnes velmi módní, ale kolik mladých lidí chce opravdu změnit klima tím, že nezůstanou u řečí? „Ze zkušenosti musím říct, že naši studenti to myslí opravdu vážně. Do motivačních dopisů nám píšou, že nechtějí o ekologii jenom mluvit, ale že chtějí svýma rukama také něco měnit,“ říká Jiří Prachař a dodává, že za to si svých studentů také váží.

Studenti rozdílní, nejenom věkem

Na Farmářské škole mohou studovat lidé ve věku od 18 dál. Jedná se tedy o věkově, a tedy i profesně smíšené ročníky, což skupinu může jen obohatit. „Všechny spojuje stejná motivace! Všichni si spolu mají co říct, protože mají své téma. Fungují jako jeden celek a během výuky se spolu krásně doplňují. Na naší školní farmě jsme zaměstnali tři téměř hotové absolventy Farmářské školy: překladatele, absolventku AVU a absolventa zahradnické školy. Ač věkově i profesně vzdálení, v týmu mají úžasnou dynamiku a výborně to funguje. Nevidím ani v tomto důvod být konvenční,“ směje se Prachař.

Když spadnou růžové brýle

I na Farmářskou školu se samozřejmě hlásí lidé, kteří si zemědělství a studium představují idealisticky. „Ti se většinou protřídí po první zimě. Protože i když venku prší nebo je mráz, tak i tehdy musí farmář pořád pracovat venku. A v té chvíli si někteří studenti uvědomí, že tohle není pro ně. Je to lepší, než něco pět let studovat na vysoké škole a až pak si přiznat, že se tomu věnovat nechci,“ míní Jiří Prachař a uvádí jako příklad Německo, kde musí mít ten, kdo chce nastoupit k pomaturitnímu studiu řemeslného/zemědělského oboru, pět měsíců praxe, aby měl sám v sobě jasno, že to chce opravdu dělat.

„Je v pořádku, že mladí lidé mají ideály. Ale u mnoha z nich se pak vytratí buď ideály, nebo vůle. Komu zůstanou ideály i vůle, tak tomu se podaří najít pro svou ideu i formu a jeho povolání se pak stává i jeho životním záměrem,“ zamýšlí se nad motivací ke studiu zakladatel školy. „Víme, že asi dvě třetiny našich absolventů opravdu zůstávají v zemědělství. Samozřejmě zatím nemáme srovnání s dalšími ročníky, ale i tak je to, myslím, pěkný výsledek,“ dodává.

Zájem je hlavně o pěstování zeleniny

Co studenty zajímá na studiu ze všeho nejvíc?Největší zájem je o pěstování zeleniny. Když totiž chcete nově vstoupit do zemědělství, tak tohle je oblast, kde se dá nejsnadněji začít. Stačí vám menší plocha, fóliovník – a jeden člověk se tak dokáže uživit, případně svůj počin rozšířit dál. Nemusí z vás být hned velký farmář nebo velký producent mléka,“ vysvětluje mi na závěr našeho rozhovoru Jiří Prachař.

***

Jiří Prachař je ekologický zemědělec a pedagog. V rámci studia na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (Fakulta zemědělská a technologická) odešel do Německa a Švýcarska, kde získával zkušenosti na ekologických statcích po sedm let. Zároveň působil jako lektor v německém ekologickém a biodynamickém zemědělském vzdělávání Freie Ausbildung. Tento koncept ho nadchl natolik, že se rozhodl ho přinést do ČR a založit Farmářskou školu. Farmářská škola existuje od roku 2021 a od září 2023 funguje v režimu VOŠ.

***

Text vznikl v rámci projektu „Posílení úrovně sociálního dialogu v odvětvích a podpora adaptace odvětví na změny“ spolufinancovaného EU. 

Připravila Pavlína Havlová

Logo_EU.pngWhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27.jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (1).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (10).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (2).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (3).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (4).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (5).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (6).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (7).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (8).jpg

WhatsApp Image 2023-06-27 at 13.18.27 (9).jpg

Aktuality

  • Zemědělství žije! i v Praze

    Prosinec byl pro nás ve znamení besed na základních školách v Praze. Navštívili jsme Základní školu Korunovační na Letné a Základní a mateřskou školu Jaroslava Seiferta na Žižkově. Povídání a poznávací soutěže doprovázela vánoční atmosféra a mnoho smíchu. Těšíme se na další setkání.

  • „Nestačí jen smysluplně naplánovat a napsat kurikulum,“ říká garantka zemědělských oborů SŠ

    Se Zdeňkou Szebestovou z Národního pedagogického institutu ČR a expertním členem pracovní skupiny tohoto projektu jsme hovořily o návrzích a vizích inovace oborové soustavy v zemědělství pro střední školy. Jednou z vizí je zvýšení kvality vzdělávání prostřednictvím rozvoje spolupráce škol a firem. Například, že by zemědělci na sebe vzali část zodpovědnosti za vzdělávání třeba prostřednictvím poskytování většího rozsahu kvalitních praxí pro žáky zemědělských oborů. Do budoucna by tak škola nemusela být jediným vzdělávacím subjektem, ale – s patřičným zázemím – by vzdělávání mohlo být přeneseno, častěji, než je tomu nyní, do praxe, a naopak odborníci z praxe by mohli učit na školách. K zavedení změn je však zapotřebí konsenzu mnoha aktérů. Jak zařídit, aby s výsledkem byli spokojeni zaměstnavatelé, školy a konečně i žáci? Proč je důležité nastavit oborovou soustavu tak, aby byla prostupná, flexibilní a umožňovala celoživotní vzdělávání? „Do budoucna se budeme muset celoživotně vzdělávat

Projekt je realizován s finanční podporou
Ministerstva zemědělství.